Tenorový snižcový pozoun

Trombon nebo též pozoun (slovo trombon pochází z francouzštiny, slovo pozoun z němčiny) je aerofon z rodiny žesťových nástrojů. Trombonů existuje několik typů podle ladění – v současnosti je nejpoužívanější tenorový trombon laděný v B, zřídkavěji se používá altový trombon v Es a basový v F – a podle konstrukce rozlišujeme (běžnější) trombon snižcový a trombon s ventilovou mechanikou.

Mezi žesťovými nástroji je trombon výjimečný tím, že jeho podoba zůstává již od středověku díky geniálně jednoduché snižcové konstrukci prakticky nezměněna, kdežto ostatní žestě získaly ventilovou mechaniku (a tím i schopnost chromatického hraní) až v 19. století. Většina trombonů se dnes samozřejmě vyrábí z mosazného plechu, ačkoli se v poslední době běžně prodávají trombony plastové, dokonce existují exempláře dřevěné či skleněné.

Tvorba tónu

Stejně jako u všech žesťových nástrojů, i u trombonu je tón tvořen vibracemi hráčových rtů do nátrubku (jichž existují různé druhy a velikosti, ovlivňující významným způsobem vlastnosti výsledného tónu). Rozsah nástroje není jednoznačně určen, je definován především hráčovými schopnostmi a kvalitou jeho nátisku.

Hráč je schopen pouze změnou napětí svých rtů zahrát sled alikvótních tónů zvaný přirozená tónová řada. Teprve pohyby snižce (resp. mačkáním ventilů) hráč tyto základní tóny snižuje. Snižcový trombon má na snižci 7 různě od sebe vzdálených poloh, každá snižuje základní tón o interval půltónu. Mechanika pístového trombonu oproti tomu funguje stejně jako mechaniky ostatních žesťových nástrojů – při hraní je technicky obratnější a snadněji hraje legato, ale snižcový trombon má oproti tomu schopnost dokonalého glissanda a velikou výhodu možnosti absolutního ladění (podobně jako např. u smyčcových nástrojů), kdežto trombon s mechanikou ladí pouze temperovaně.

Ženy hrají na trombon