Co nevidět by mělo vyjít nové album “hudební” “skupiny” Hovězí jak prase (již čtvrté během jejich dvouleté existence!) s názvem “Modrá smrt”. Mohu-li soudit podle dosud zaslechnutých ukázek alba, skutečně půjde o smrt – minimálně o exitus umělecký.

Po zvukově hnusném a autorsky infantilním debutu (jenž měl spíše kvality velmi amatérského dema než plnohodnotného alba) jménem “Jestli víš, co tím myslím” a po dvou neuvěřitelných žánrových slátaninách “Ztráta času” a “Kruté parametry” se nyní Hovězí jak prase vrací ve stylu kripl-bluesovém, plném neuvěřitelně přeplácaných bigbandových aranží, z nichž čpí skladatelská nezkušenost s každým špatně vystavěným akordem.

Zatím jsem měl možnost z alba slyšet pět skladeb. O odporné kvalitě zvuku se ani nebudu šířit, to už se u této skupiny stalo standardem. Texty jsou – jak se dalo očekávat – rovněž absolutním propadákem (cituji ze stupidního popěvku Trolejbus blues, který by měl celé album otevírat: “V Opavě nemáme tramvaje – jéé/jezdí tu jenom trolejby(?) – ó bejby/tak nesvezu se šalinou – ou nou/za tebou nebo za jinou…” …posuďte sami). Hudebně nekonzistentní, akustické nástroje, a je jich pomálu, se proplétají v divém reji se syntetickými zvuky z počítačových programů. Po stránce pěvecké se frontman skupiny evidentně neposunul vůbec nikam – jeho bezvýrazné kvičení nemá s opravdovým blues a bluesovým feelingem nic společného.

A teď si představte, že skupina těchto kvalit se začne sápat po dílech mistrů: coververze byly vždy jednou z nejtemnějších stránek jejich díla. Tentokrát bylo zprzněno jedno blues Karla Plíhala a jedno blues skupiny ASPM. No není to k vzteku?

Pro ty z vás, kdož oplýváte železným žaludkem a stále čtete, jedna pozitivní zpráva na závěr: skupina Hovězí jak prase stále ještě neuvažuje o tom oblažit svět jakokoli formou veřejného vystoupení, takže se vám prozatím nemůže stát, že se ocitnete na jejich koncertě, ať už náhodou či z nerozvážnosti, a vaše večeře přijde vniveč. Doufejme jen, že ještě dlouho své přesvědčení nezmění, neboť jinak by nám kromě Mezinárodního soudu pro lidská práva už opravdu nic nezbývalo.